Jméno:
Skyler
Příjmení:
Leonhardt
Druh:
Upír – už se tak narodila.
Pohlaví:
žena
Věk:
Ve 2oo přestala počítat, stárnutí se však zastavilo v 18.
Původ:
Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Anglie
Klan:
Terrenal
Schopnost:
Voda
Partner:
Eaten Lestrenge
Povaha:
Je to velice zvláštní člověk, protože jednou je taková a podruhé může mít chuť někoho postě zabalit do deky a poslat do Íráku, i tyhle nálady se v ní střídají jako jaro střídá své počasí. Občas se dokáže chovat jak samolibý fracek a tak máte chuť jí prostě pro fackovat a někam vyhodit, ale má to u druhou stránku, že se dokáže změnit na velice slušnou, nekonfliktní dámu se smyslem pro kultivovaný život. Ona svým způsobem není zlá jen je moc do všeho hr, nepostojí, nepoleží a tak dále… pořád něco musí podnikat jinak se začne nudit a to pak není dobré znamení, jelikož je protivná, mrzutá a pěkně napjatá jako struna a nebo granát připravený vybouchnout. Většinou nejedná bez rozmyslu, což jí ale vždy nevychází.Takhle se třeba stane, že vás něčím přetáhne po hlavě a pak, když si uvědomí, že jste byl nevinný se začne omlouvat, přechází do paniky. Jestli vám třeba něco neudělala a do přehnané starosti, jako by byla vaše matka … je dost komplikovaná no a ani ona sama se v sobě moc nevyzná.
Sky se narodila jako nejmladší člen tehdy známého rodu Leonhardt. Jako mladá dívka si žila bezstarostný život na sídle v Irsku. Byla oblíbencem rodičů, stejně jako nejstarší bratr Dante. Měli spolu velmi dobrý vztah, což zbytku sourozenců, nejvíce tedy Shay lezlo na nervy. Dle názoru její sestry je to nevychovaný a rozmazlený spratek. Mezi těmito sestrami je proto nekončící svár. Co se její povahy týče, tak je trochu najivní, ani smrt takřka celého klanu ji nepropustila z bubliny, kde je na sebe každý hodný. Moc jí na nich nezáleželo, omezovali ji. Krutá realita ji dostihla až když přišla na místo zvané Xenias. Stále je v ní ta optimistická a hodná holčička , jen už není na první pohled tak patrná. Hned poté, co byl vypálen ostrov Lestrengů se zhroutila, chodila spálenými místy a hodně přemýšlela, nad minulostí, nad chováním jí, lidí okolo. Chybná rozhodnutí vyvstala na povrch. Byla sama, zase. Rostl v ní vztek a několik dalších pocitů, též se jí v hlavě objevil tenký hlásek, našeptávající jí to skončit. Dny ubíhaly a hlas přestal šeptat, sílil, až se jej rozhodla uposlechnout. Potápěla se stále hlouběji a hlouběji do temné části moře. Tento den však nebyl jejím posledním, zachránila ji osoba, od které by to nečekala ani v té nejbláznivější představě - Shaylee. Po trochu kostrbatém dialogu si dokonce začaly povídat. Stále to mezi nimi sem tam skříplo, ale taková témata se stala tabu. Seděly na pláži už jen chvilku, nakonec se beze slova každá dala svou cestou.